Inkubace želvích vajíček
Tajemství inkubace vajec želv
Úvod:
Jak vlastně inkubovat vajíčka, abychom doma dokázali vylíhnout malé želvičky? To zajímá mnoho začínajících chovatelů a já se zde pokusím vnést do toho trošku jasno a poradit. Předpokládám, že každý, kdo chce inkubovat vajíčka, má doma samce a samici stejného druhu – bez tohoto základního předpokladu jsou vám snesená vajíčka k ničemu. Samice v dospělém věku začíná snášet vajíčka bez ohledu na přítomnost samce, v tom případě jsou však neoplozená a nic se z nich nevylíhne (výjimkou je nově získaná samice, která byla v kontaktu se samcem, pak může ještě nějakou dobu snášet normálně oplodněná vajíčka).
Že bude samice brzy snášet, poznáme na její zvýšené aktivitě, neustálém běhání po výběhu a shánění ideálního místa na snůšku. Očichávání země, případně ochutnávání, pohrabování předníma nohama a dělání pokusných jamek bez snesení – to vše jsou jasné signály, že se blíží chvíle snášení (přípravná doba může trvat 1 až 1,5 měsíce). Když konečně nastane ten správný čas, vyhrabe do země jamku hruškovitého tvaru a vajíčka snese (nejčastěji během dopoledních hodin nebo k večeru), načež jamku zahrabe a udusá zadníma nohama. Celý proces od prvního hrabnutí po zahrabání trvá zhruba 1–2 hodiny.
Když se nám podaří snášení zaspat a najdeme snůšku dodatečně bez znalosti času a dne, můžeme se pokusit o inkubaci takto: vajíčka označíme již v jamce křížkem a v poloze, v jaké jsme je našli, je co nejopatrněji přeneseme do inkubátoru bez změny polohy. Pokud jsme přítomni přímo při snášení, jakmile samice začne jamku zahrabávat (což znamená, že už nebude dále snášet), nadzvedneme samici nahoru, vybereme vajíčka do připravené misky a samici po dokončení vrátíme zpět, aby jamku (nyní již prázdnou) dokončila. Vajíčka pokud možno neotáčíme a obyčejnou tužkou poznačíme horní vrchol (nejlépe křížkem), popřípadě doplníme datum a jméno samice. Při manipulaci pak vždy víme, jak má být vejce vráceno – křížkem kolmo nahoru.
Inkubace pro předem připravené:
Stojíme před problémem inkubace. Ti svědomitější už mají inkubátor připraven a předem vyzkoušen – po umístění vajec je čeká jen sladké, ničím nerušené čekání. Jako modelový případ vezmu nejběžněji inkubovaná vajíčka evropských želv (T. graeca, T. marginata, T. hermanni). Inkubace je u těchto druhů nejspolehlivější při teplotě okolo 30–31 °C, kdy se mláďata líhnou za 55–70 dnů (výjimečně déle, případně o něco kratší dobu). Všeobecně platí, že minimální teplota by neměla klesnout pod 26 °C a maximální vystoupit nad 32 °C.
U spodní hranice se líhne větší procento samců, u vrchní samic. Teploty mimo tuto hranici značně zvětšují úmrtnost vajíček a snižují procento líhnivosti. Vajíčka v inkubátoru musíme kontrolovat: na zpočátku růžovém vajíčku se nahoře uprostřed objeví bílá skvrna, která se roztáhne a změní v pruh okolo celého vajíčka, nakonec zbělají i oba konce (špičky). Vlhkost by se měla pohybovat v rozmezí 80–100 %. Při použití vodního inkubátoru vlhkost měřit nemusíte, pohybuje se na horní hranici (95–100 %). Dle typu inkubátoru je nutné zajistit, aby na vajíčka neodkapávala vysrážená voda z víka (dobře poslouží plastový kryt na CD jako stříška nebo sklo).
Inkubace pro náhle překvapené:
Někteří budou absolutně nepřipraveni a náhle zjistí, že želva snáší. Nebudeme panikařit! Vajíčka vyhrabeme, poznačíme a jelikož nemáme nic připraveno, uložíme je i s miskou do pokojové teploty (ideálně 18–23 °C) a začneme jednat. Nejjednodušší je co nejrychleji zakoupit vodní inkubátor (odkazy viz INKUBÁTORY) nebo v rychlosti vyrobit domácí.
K tomu skvěle poslouží polystyrenová bedýnka s víkem, dovnitř plastová nádoba s vodou a o teplotu se stará obyčejná žárovka (25–40 W, nutno vyzkoušet). Nebo staré akvárium obložené polystyrenem jako izolací, dovnitř akvarijní topení, uprostřed cihla, na ní nádoba s vajíčky, stříška proti okapu a polystyrenové víko. Pro zručného člověka hračka na pár hodin!
A jedeme do inkubátoru:
Když máme inkubátor připraven, vložíme vajíčka do prostoru, nejlépe v misce se substrátem vermikulit, který je mnoha chovateli hojně prověřený. Subsubstrát musí být suchý, a to hlavně v případě, kdy máme vajíčka nějaký čas v pokojové teplotě a inkubátor doděláváme na poslední chvíli. V případě umístění přímo do vlhkého substrátu z pokojové teploty by došlo k "zadušení vajíčka" a veškerá snaha by byla marná. Proto nejdříve do sucha a po dostatečném prohřátí za několik hodin můžeme v klidu umístit do vlhkého substrátu.
Jako substrát lze použít i písek či hlínu, případně inkubovat volně bez substrátu (zajištěné proti pohybu, např. vyhloubením jamek do polystyrenu). Zpočátku pečlivě hlídáme teploty (mírné kmitání v rozmezí potřebném pro inkubaci nevadí). Zkušenější mohou během vývoje odstraňovat špatná vajíčka, aby pukavec neexplodoval. Při správných podmínkách se od 55. dne můžeme těšit na počátek líhnutí.
Hurá, už se klubou:
Malá želvička si nejprve zobákem udělá malý otvor a pak ještě několik dní setrvává v klidu, zatímco se jí ve vajíčku zatahuje žloutkový vak. V žádném případě ji z vajíčka nedolujeme! Počkáme, až se sama dostane ven. Můžeme ji nechat v misce s trávou v inkubátoru ještě 3 dny, ať si užije tepla a zvyká si. Želvička se líhne přeložená na spodním plastronu a v teple se jí tělo pěkně narovná. Po úplném ztažení bříška ji můžeme umístit do připraveného terária pro daný druh.
Odborná studie: Teploty inkubace, délka líhnutí a vliv na pohlaví
Následující tabulky a text pocházejí z dlouhodobé odborné studie v Holandsku (Bert T. Eendebak, Chelonian Conservation and Biology). Jsou nesmírně cenným vodítkem pro každého chovatele.
Tabulka 1: Délka inkubace u Testudo hermanni boettgeri
| Inkubační teplota [°C] | Počet vajec | Délka inkubace [dny] | Standardní odchylka |
|---|---|---|---|
| 25 | 2 | 82.0 | 0.0 |
| 26 | 7 | 83.0 | 3.6 |
| 27 | 3 | 72.0 | 2.7 |
| 28 | 20 | 65.7 | 3.2 |
| 29 | 10 | 56.1 | 0.9 |
| 30 | 31 | 57.8 | 1.3 |
| 31 | 48 | 57.7 | 2.9 |
| 32 | 64 | 55.6 | 3.7 |
| 33 | 101 | 56.1 | 3.3 |
| 34 | 26 | 56.4 | 3.2 |
Tabulka 2: Poměr pohlaví u Testudo hermanni boettgeri vzhledem k inkubační teplotě
| Inkubační teplota [°C] | Počet samců | Počet samic | Poměr pohlaví (% samců) |
|---|---|---|---|
| 25 | 2 | 0 | 100 |
| 26 | 4 | 0 | 100 |
| 28 | 5 | 0 | 100 |
| 30 | 11 | 0 | 100 |
| 31 | 11 | 3 | 79 |
| 32 | 6 | 17 | 26 |
| 33 | 0 | 11 | 0 |
| 34 | 0 | 4 | 0 |
Materiál, metody a shrnutí výsledků studie:
Sledováno bylo 741 vajec od 10 samic (1982–1994) v Holandsku. Úmrtnost pro teploty 26–32 °C se pohybovala mezi 20–30 %, u 25, 33 a 34 °C byla okolo 50 % a u 24 / 35 °C dosáhla 100 %. Prahová teplota pro 50 % samců je přesně 31,5 °C. Pod 31 °C se líhnou výhradně samci, nad 33 °C výhradně samice.
Graf 1: Délka inkubace jako funkce teploty
Graf 2: Poměr pohlaví jako funkce teploty
Obrázkový průvodce od A do Z:
1. Příprava jamky
2. Snesená vajíčka a zahrabávání
3. Poloha vajíček v jamce
4. Vybrání do misky
5. Popisování vajíček tužkou
6. Využití papírového plata na vajíčka
7. Vermikulit – ideální substrát
8. Uložení v inkubátoru (z 2/3 v substrátu)
9. Úspěšný vývoj (bílá skvrna po 5 dnech)
10. Zkažené / neúspěšné vajíčko
11. Kalibrovaný teploměr se záznamem
12. První otvor ve vajíčku
13. Kuk a jsem tu!
14. Pobyt v misce s trávou v inkubátoru
15. Zotavování 3 dny v teple
16. Malé, čilé a plné elánu do života
Závěrem a poučení
Evropské želvy se líhnou v jednoduchých domácích inkubátorech a jsou vůči rozmezí teplot poměrně tolerantní. Krátkodobý výpadek proudu (např. vychladnutí na 23 °C po dobu 8 hodin) vajíčka nijak nepoznamená – vývoj pokračuje ihned po obnovení teplot. Daleko nebezpečnější jsou teploty nad horní hranicí, kde zárodek rychle zahyne.
Poučení na závěr: Stalo se i mně, že jsem vyhodil zdánlivě špatné vajíčko a záhy po rozbití našel živý zárodek. Proto s vyřazením vajíček posečkejte co nejdéle, někdy dokážou pěkně překvapit!
Copyright ©
