Zásady chovu suchozemských želv

Pravidla pro úspěšný chov želv

Zásady chovu suchozemských želv, které já osobně používám a snažím se je dodržovat. Neříkám, že se mi to daří vždy, ale určitě většinou, pokud je to možné, se jimi řídím. Vše toto se mi naprosto osvědčilo a zatím jsem se vyhnul v chovu suchozemských želv větším komplikacím a přičítám to také těmto zásadám. Vůbec nikoho nenutím se s nimi ztotožňovat, to v žádném případě. Jen doufám, že když si někdo řekne: "Vždyť on má vlastně pravdu", a bude se podle toho řídit, přinese to užitek ne mně, ale želvám!

1. Pokud získám do chovu novou želvu, nikdy s ní nemanipuluji více, než je třeba a úkony jako odčervení, úprava zobáků... odložím na později, pokud to není akutní. To znamená stádium, které je potřeba vyřešit hned a jde o krajní nutnost.
2. V případě nového druhu si předem, pokud to jde a není to potřeba rozhodnout okamžitě, zjistím co možná nejvíce informací o chovu onoho druhu, sestavím si chovný plán a připravím výběh nebo terárium přizpůsobené nově pořizovanému druhu želv na míru.
3. Chovný plán pak upravuji dle pozorování a chování želv.
4. Používám jen osvědčené a vyzkoušené metody a postupy, v poslední době převážně dle vlastních zkušeností.
5. Cizí poznatky použiji jen omezeně a pouze z důvěryhodných zdrojů, a když ano, tak pokaždé opatrně a postupně.
6. Nevěřím ničemu ve stylu "jedna paní povídala" a snažím se informaci nějak ověřit.
7. Nikdy neměním nic, co mi vyhovuje, funguje a mám osobně vyzkoušené. A už vůbec ne, pokud se to osvědčilo dlouhodobě.
8. Používám vždy "hlavu", a než se pro něco rozhodnu, zjišťuji si, jaká je pravděpodobnost a četnost toho či onoho v přírodních podmínkách v domovině želv patřičného druhu. Výjimky neberu jako standard, ale pouze jako náhodu a souhrn nestandardních podmínek a lokalit.
9. Když jsem nucen udělat kompromis ve stravě, vždy se držím přírodních produktů, které mají přednost před veškerou umělou výrobou.
10. Nedávám želvám záměrně to, co sice jedí a v přírodě si to dají, když to najdou, ale je to vše závislé na určitých podmínkách a parametrech. Jako například:
    
    Ovoce:
    • musí růst v přírodní lokalitě, kde se pohybují želvy
    • želva většinou nedosáhne na ovoce, tak musí počkat, až spadne na zem
    • na zem spadne, když je zralé, tedy většinou, v poživatelné podobě tam zůstane krátce
    • jaká je tedy pravděpodobnost, že má k jídlu želva během roku ovoce? Velmi malá (při dozrání a dopadu na zem).
    Maso:
    • musí nějaké zvíře uhynout v lokalitě, kde jsou želvy
    • želva se musí pohybovat v blízkosti a najít uhynulé zvíře
    • musí ho najít, dokud je pro ni v poživatelném stavu
    • jaká je tedy pravděpodobnost, že má želva k jídlu během roku maso? Velmi malá až žádná.
    Pravděpodobnost a opakovatelnost obou verzí potravy je tedy velmi malá a omezená, pokud nejde o nestandardní lokalitu či místo (člověkem uskutečněný zásah, zemědělsky využívaná půda). Tímto jednoduchým postupem dojdeme k závěru, že podat tyto dobroty, pokud chceme být co nejblíže přírodní stravě, můžeme jen občas a nárazově, nikoliv stále po celý rok a intenzivně. U masa je pravděpodobnost ještě menší. Želvy neumí odbourávat živočišné bílkoviny a plně jim stačí, když náhodou snědí nějaký hmyz. Toto platí samozřejmě jen pro omezené suchozemské druhy jako např. T. hermanni, marginata, graeca. Jsou druhy, které naopak živočišnou stravu částečně i potřebují.
11. Nepoužívám mastičky, olejíčky, vitamíny a jiné komerční produkty, vše potřebné dostávají želvy v přírodní stravě. Jediná výjimka je čistý vápník.
12. Řídím se pravidlem jako u lidí. Když podám občas něco méně zdravého nebo vhodného, nic fatálního se neděje. Pokud se to ovšem zvrhne v pravidlo, je problém na světě. Plíží se pomalu, neviditelně spoustu let, a než zjistíme, co se děje, je na nápravu příliš pozdě, a to platí i v říši zvířat.
13. Když se něco nového ohledně želv objeví na trhu, položím si pár otázek:
    • potřebují to želvy a proč?
    • komu a co to přinese?
    • neuškodí to želvám?
    • mají možnost se s tím, z čeho je to vyrobeno, setkat v přírodě?
    • jsou schopny to v dané formě využít?
    • jak dalece je to vyzkoušené (otestované), kolik let...?
    • používá to opravdu ten, co to propaguje?
    • je na tom člověk, co to doporučuje, finančně či jinak zainteresován?
    • na jakém druhu suchozemských želv to je vyzkoušené?
    • je to používáno renomovanými chovateli - kdo jsou, jak dlouho, kolik mají želv, proč nejsou konkretizovaní, existují vůbec?
    Otázek se nabízí mnoho a v 99 % dojdete k závěru, že Vaše želva to či ono nepotřebuje a mnohdy to pro ni může být i nebezpečné, hlavně v dlouhodobém horizontu. Vždyť v přírodě má želva většinou celoživotní přírodní dietu.
14. Používám ty nejkvalitnější dostupné UV zdroje vzhledem k prostoru a pokud možno s nimi svítím celých 10 h. Mou prioritou není ušetřit na nákladech, ale poskytnout a dopřát želvám to nejlepší, co mohu.
15. Přestože mě chov a prodej želv dnes už i částečně živí, naprostou většinu prostředků stále investuji zpět do rozšíření a zkvalitnění chovu a provozu. Jako člověk, kterého želvy zcela pohltily, se snažím jim poskytnout co největší luxus s ohledem na možnosti. Ostatním se snažím nelhat a to samé očekávám od nich.

Závěrem:

Každý si může chovat želvy, jak uzná za vhodné, ale když moje "poučování" a rady nebudete brát jen jako plácání do vody, možná někdy zjistíte, že v ledasčem mám pravdu. Je to hlavně určeno začátečníkům, kteří si mnohdy přinesou mnoho zbytečností z obchodů, a to vše v dobrém úmyslu svému mazlíčkovi zajistit to nejlepší, co mohou. Také některé rady, jež se vyskytují ve starších publikacích a na internetu, jsou pro želvu doslova zničující. Jako příklad mohu uvést podávat: kompoty, vejce, tvaroh, piškoty, mléko, jogurt, mleté maso a mnoho dalších nesmyslů. Mnohdy je to však naopak a želvě jde o zdraví a život.

Odpovědi na nejčastější dotazy najdete zde

Copyright ©