Měření teplot u želv

Tímto přístrojem budu měřit vše, co mě zajímá. Počínaje vajíčky v inkubátoru až po teploty různých povrchů včetně samotných želv. Zajímá mě to hlavně jako chovatele a chci tím vyvrátit nejrůznější pověry okolo teplot, které se tradují a nejsou většinou podložené žádným přesným měřením. Zda se mi to povede, uvidíme, ale rozhodně zde najdete spoustu zajímavých dat.

Teplota karapaxu (horního krunýře) bude měřena u želv vyhřívajících se na sluníčku. Pro co nejlepší porovnání rozdílů budu zároveň měřit i teplotu zemského povrchu bezprostředně vedle slunící se želvy. Nebude zohledněna celková doba nahřívání, jde spíše o to zjistit, jak se pohybuje průměrná teplota karapaxu v závislosti na denní a roční době. Zajímavé bude jistě i zjištění, zda na absorbovanou teplotu má vliv také zbarvení a druh želvy.

Hned během prvního měření jsem zjistil, že zbarvení želvy nemá na teplotu krunýře vliv!!

9. 5. 2010 – Měření jsem provedl na slunících se želvách. Za zmínku stojí, že želva T.m nahřívající se na jižním svahu měla teplotu karapaxu v ideálně nasměrovaném místě v zadní části krunýře úctyhodných 37,2 °C. Oproti tomu přední část karapaxu, která nebyla tak výhodně nastavená proti slunci, měla pouhých 33,2 °C. U měřené T.g odpočívající na jižním svahu na dřevěných palisádách byla povrchová teplota dřevěného masivu 40,3 °C. Dřevo bylo tedy rapidně teplejší než teplota zemského povrchu (hlíny).

5. 6. 2010 – Měření provedeno ve 14:00, kdy většina želv již utíká do stínu a jen někteří jedinci se občas vyrazí vrhnout na čerstvou stravu. Zjištěná teplota karapaxu u T.h na přímém slunci dosáhla 36,3 °C, což je zcela přiměřené denní době.

6. 6. 2010 – Měření provedeno ve 12:00 při snášení vajec T.marginata. Počasí bylo jasné a stínová teplota dosahovala 24 °C. Jedná se letos o druhou snůšku této samice. Šlo o poměrně pozdní hodinu, kdy slunce již pálilo naplno, samice se ale zdržela zdlouhavým hledáním toho nejoptimálnějšího místa na hrabání.

7. 6. 2010 – Měření provedeno v časných ranních hodinách (8:00). Zatažená obloha s občasným vykouknutím slunečních paprsků, teplota vzduchu 20 °C. Tato snášející T.marginata (na rozdíl od včerejší želvy) chytře zvolila k hrabání ranní hodinu. Zřejmě dobře věděla, že dnešní den bude vyloženě horký a pozdější odpolední snůška by vůbec nepřipadala v úvahu kvůli riziku fatálního přehřátí na slunci.

23. 6. 2010 – Měření teplot uvnitř jednoho z inkubátorů. Zjišťovali jsme teplotu vajíček, substrátu a další veličiny. Digitální přístroje jsou velmi přesné; stačí pouze lehce pootevřít víko inkubátoru a měřené teploty rázem spadnou o 0,5 až 1 °C! Šlo o inkubátor, kde se líhnou vajíčka převážně vzácných druhů suchozemských želv (např. Pyxis arachnoides, Malacochersus tornieri). Součtem všech těchto zjištěných teplot (a dle srovnávacího měření kalibrovaného teploměru) je v inkubátoru udržována stálá teplota v substrátu kolem 30,5–31 °C. K tomu všemu je však velmi důležité vědět i to, jaká je aktuální okolní teplota v místnosti, kde se inkubátor nachází. V tomto konkrétním případě činila 27–30 °C.

8. 7. 2010 – Měření teploty na různých částech karapaxu slunící se želvy pardálí (Geochelone pardalis). Měřeno v 15:15 za jasného, slunného počasí; stínová teplota okolí činila 27 °C. Želva se nahřívá na prosluněné jižní stráni a opět se krásně potvrzuje, že naměřená teplota na povrchu krunýře se dramaticky liší podle toho, jak je zrovna zvíře natočeno. Sluníčko je sice vysoko, ale přesto jsou na teplotách jasně patrné rozdíly: želva je logicky nejstudenější v přední části (odvrácené na sever) a teplota prudce stoupá směrem na jižní stranu do bodu, který je nejvíce vystavený paprskům. Dle mého názoru tato želva tepelné záření využívá naprosto ideálně, protože svou záď nastavila přímo kolmo ke sluneční ose.

22. 7. 2010 – Naprosté letní vedro, slunečno, stínová teplota dosáhla 33 °C. Želvy proto přes den převážně odpočívají v bezpečném stínu. Na přímém sluníčku před dřevěnou boudou vyběhl teploměr za pouhých 15 minut na zničujících 51 °C!! Přesto však některé želvy občas i do takového žáru na chvilku vylezou, trochu se nahřejí a pádí zpět do stínu. Povrchová teplota vysušené hlíny vyšplhala až na 46,3 °C. A to se prosím stále nacházíme na území České republiky! Želvy si z toho naštěstí moc nedělají a vylézají si ven vždy jen na kratičký okamžik přesně dle své tělesné potřeby – k dohřátí již rozehřátého organismu jim totiž stačí doslova chvilka.

29. 7. 2010 – Provedeno měření na právě se klubající želvičce T.graeca v inkubátoru. Zjištěná okolní teplota v inkubátoru činila 30,9 °C, avšak povrchová teplota samotné líhnoucí se želvy byla pouhých 27,5 °C! To je skutečně hodně zajímavé. Povrchová teplota praskajícího vajíčka nebyla také nijak vysoká, dosahovala jen 28,2 °C.

2. 5. 2011 – První snášející želva v tomto roce, samice Testudo marginata. Počasí pod mrakem, vysloveně zima, ve stínu pouze 18 °C. Změřená teplota karapaxu u snášející želvy však dosahovala 30,5 °C. Naopak povrch země měl drsných 12,5 °C. Vzdušná teplota bezprostředně nad místem snůšky na jižním svahu byla 22 °C a v neposlední řadě jsme změřili povrchovou teplotu čerstvě sneseného vajíčka, která činila 18,8 °C.

12. 5. 2011 – Kolem 11:00 hodin, příjemná teplota vzduchu ve stínu (28 °C). Snášející samice T.hermanni si našla polostinné místo. Změřená teplota na jejím karapaxu byla 30,4 °C, povrchová teplota země pak 18,1 °C a na teploměru bezprostředně u místa snůšky naměřeno přesných 30 °C.

12. 5. 2011 – Kolem 11:00 hodin (teplota 28 °C ve stínu). Velká dospělá samice želvy pardálí (Geochelone pardalis, 6,5 kg) se sluní na pastvě. V místech vystavených dopadajícímu slunci byly změřeny rozdílné povrchové teploty – postupně od přední až k zadní části krunýře se teplota lišila až o 2,1 °C.

14. 5. 2011 – Kolem 10:00, teplota ve stínu 24 °C a slunečno. Změřena teplota u snášející samice T.marginata jménem Gejša, která je zhruba 14 dní po ukončení léčby antibiotiky (ATB) v důsledku ošklivého zranění na krku. Jak je vidět z přiložených snímků, na její schopnosti úspěšně snášet vejce se tato léčba zatím nijak negativně nepodepsala.