Suchozemských želviček

 24.9.2011

Dnes mi přišel velmi pěkný email od nových majitelů želvy, a protože se mně moc líbil, rozhodl jsem se založit tuto stránku. Pokud mně někdo pošle zprávu, jak se mají nové želvy u nich doma a příběh mě zaujme, rád ho po dohodě zveřejním. Takže pište, pište....

1) Byl jsem želvík s číslem 236. Teď už mám jméno. Říkají mi Jeníček a prý kdo ví, možná ze mne bude nakonec Maruška Bydlím v Ostrově v bytě, v terárku. Kolem něj se motají nějací dva dospěláci a pětiletá holčička Lu. Jméno mi dala ona. Musím jí pochválit. Je trpělivá, netahá mě z terárka a celkem důkladně mě pozoruje. Já jsem si za těch 14 dní terárko pěkně prolezl, otestoval a stačil jsem je za tu dobu i vyděsit. Ze začátku si asi mysleli, že jsem snad sebevrah. Dvakrát mě našli po svém příchodu domů ležet na krunýři. Poprvé to bylo, když jsem se hrabal na sklo terárka, ujely mi cvičky a já se nemotorně svalil na krunýř a hrabal se nazpět (dedukce). Podruhé to bylo poněkud dramatičtější. Našli mě, jak ležím v misce s vodou, jak jinak než na krunýři a už asi pěkně nažbrunďaného vodou..Zas mi ujely ty moje cvičky, když jsem se hrabal poblíž misky a já se tam skulil na krunýř a už jsem vesele lokal. Naštěstí vody nebylo moc. Ale otočka mi nějak nešla. Ač jsem se snažil vyeskymákovat co to šlo, neměl jsem se za co zapřít a tak mi to klouzalo. Amatéři..Nedali mi do misky s vodou na dno žádný kámen. Páni ty byli vyděšený . Okamžitě mi vyměnili misku za dost hrubou a dali jí víc doprostřed terárka. Už je klid. Dospěl jsem dokonce i k názoru, že hrabat se po skle už mě neba a tak už to nedělám. Když se chci napít, vlezu si v pohodě do misky a sosám s sosám.. Mno..občas se u toho i počůrám, ale co..A oni se mi smějou. Prý, že je to hrozně legrační, jak zanořím hlavu. Mno..Kdyby se viděli občas oni . Nechápu to jejich nadšení pokaždé, když udělám bobek..Pořád se diví, jak můžu vytvořit něco tak velkýho na to, jak jsem malej..No jo..Jsou to divizny..Ráno mi rozsvítí, já vylezu, šup a už tam mám snídani..Už jsem si je pěkně vycvičil..Běhají mi jak srnky pro jetel a pampelišku. Na pampelišku jim ale prdim, když mám jetel. Ten u mě vede.. Jenom nevím, kde dělají chybu, ale občas chutná divně a je bílej. Dneska jsem schramstnul i něco jiného..Kousek švestky nebo co..Po snídani se jdu slunit a vyhřívat. Nejdřív tam, kde je víc teplo, tam se pěkně rozehřeju a pak si občas vlezu i pod horský sluníčko. Takhle zevluju po terárku celý den..Občas si zalezu do úkrytu a když se chýlí den ke konci, prohřeju si naposled kytičky, něco zdlábnu a jdu si zalézt a spát..Sluníčko zajde a je tma. Dneska jsem je ale vypekl..Zahrabal jsem se do rohu terárka do substrátu..Ani ocásek mi nekouká. A zase se diví..Divizny..Tak co? Jak je mám dlouho nechat vyšťavit? Sází se tu, jak dlouho to vydržím..cha
Mějte se tam pěkně. Zdravím brášky a sestřičky a posílám jim želví pusu z úkrytu..
Jeníček

2) Dobrý den,tady Bartoňovi. Už to jsou skoro 3 roky, co jsme si od vás koupili malilinkatou želvičku Testudo hermanni.Naše želvička se jmenuje Péťa, má 8cm na šířku a 9cm na délku.A možná si pořídíme Agamu vousatou takžesStudujeme a studujeme .Jinak Péťa se má dobře, vyhřívá se pod lampičkou, cachtá se ve vodě ..a dokonce už zkouší, jak rychle umí běhat  Takže takové info ohledně naší želvičky. S pozdravem Bartoňovi..a S pozdravem všechna naše zvířátka:Péťa-želva,Bonnie-pes,Viki-pes,Mikeš-kocour,Spike-morče a ještě dvě kočičky Sisi a Maty.

3) Vážený pane Junku,
už uplynulo víc jak 14dní od našeho setkání, kdy jste mi splnil dětský sen a já si poprvé pohladila želvu. 
Celou cestu domů jsem nevěřícně zírala na to maličké stvoření s číslem 24. Podle různých zdrojů želva neměla celou cestu jíst, měla být uraženě schovaná ve svém krunýři, případně spát. Po příjezdu domů měla být dva týdny netečná, tahle malá potvůrka od první chvíle zkoumala nové prostory. Želva nadšeně konzumuje jetelové trojlístky, které jí nosí děti (rychle zapoměly, že chtěly spíš tygra než želvu), sem tam okouše naservírovanou pampelišku. Posledních pár dní si vytvořila jakýsi rituál - ráno se nahřeje, zbaští polovinu toho, co najde, a kuní po terárku. Potom dojí většinu jídla a schová se do domečku (mokro), někdy se zahrabe do suchého substrátu. A ráno nanovo.
Já samozřejmě ještě pořád studuju všechny možné dostupné informace, venku v okolí dětských hřišť se probírám plevelem a neustále řeším, co by té naší Želvičce (tak se jmenuje, tvrdí 4letý syn) chutnalo. Naštěstí jsem někde vyčetla, že želva potřebuje "svůj klid" a neměnné prostředí, manžel mě preventivně ujišťuje, že "TAKHLE má želva vše, co potřebuje a co jí můžeme dát, že vypadá spokojeně, takže opravdu nebudeme nic měnit". Myslím, že je vám jasné, že bych nejradši co chvíli dlachnila želvu a neustále jí aranžovala terárko, takhle ji jen z povzdálí obskakuju a každý pohyb "konzultuju" s googlem a s pomalu šílícím mužem. Je opravdu pozoruhodná. Snad bude u nás spokojená a nám nadšení těch 100 let vydrží.
Ještě jednou vám děkuju, že jste mi umožnil se seznámit s tak úžasným stvořením.
S pozdravem
Iveta

4) Dobrý den.
Moc vás zdravíme z Boršova nad Vltavou, nového bydliště želvičky od vás. Naše Amálka, jak si ji dcerka pojmenovala a společně s kmotřičkou kmotříčkem, kteří s námi pro ni u vás byli i pokřtila, už je s námi doma. Venkovní výběh už okusila a zdá se, že se jí docela líbí. Nejdřív vypadala vyděšeně a běhala kolem dokola, ale teď už je docela v klidu, snad ne až moc zase, aby jí něco nechybělo?! Ale je to nádhera, to malé stvoření pozorovat. Nejkrásnější nám u ní přijde ta mašlička, kterou má na krunýřku těsně nad hlavičkou. Tak snad se z ní nakonec nevyklube pan želvák s mašlí?! Ale ani to by nevadilo. Ještě jednou moc děkujeme za želvičku a nového člena rodiny! Lonsmínovi

5) Dobrý večer VÁŽENÝ pane Miloši,
k nové mámě jsem dorazila dnes v pět hodin večer, do nového domova. Prý se jmenuji Benita, ale už mi říkají i Beňousi a mrně a prcku a jsem strašně krásná a šikovná. Moje nová máma Vám chtěla napsat hned, jak jsme přijeli domů, ale prý by to byl tak dojemný mail, že byste si myslel, že je blázen (mezi námi, já si to o ní myslím už od začátku, co jsem jí uviděla, to jste neviděl, to bylo samé : jů a jé). Víte moje máma se přivítala s mým chovatelem a on jí šel ukázat všechny jeho želvičky venku a hodně si povídali. Ukázal jí dokonce i líheň a klubající se želvičky. Pak mámě říkal, že prý jste mu volal, že si pro mě přijede, a že k ní má být moc vstřícný, že je slušná a je jeho známá. Mámu to strašně moc potěšilo, byla velmi dojatá a je to od Vás neskutečně milé a máma si Vás moc a moc váží a děkuje Vám. Prý je na světě takových lidí, jako jste Vy, velmi málo. Ale můj chovatel je taky prima a želvám rozumí.Máma si tedy mohla prohlédnout všechny výběhy a měla poprvé v životě v ruce dospělou želvu stepní a ukápla i slzička dojetí. Můj chovatel ji moc obdivoval, že na první pohled poznala testudo hermani hermani a i ostatní druhy běžnějších želv. Máma pak byla strašně pyšná a vytahovala se celou cestu domů svému příteli. Pak jí můj chovatel dlouze objasnil chov stepních želv a to jsem ráda, bude se mi tak snad dobře dařit. Prohlédl si i mého budoucího kamaráda želvu Horse. Viděl, že Hors neměl lehké životní začátky a má dokonce zlomený ocásek, máma se divila, proč ho nenosí na stranu natažený, jako ostatní samci stepní želvy. Prý se bude hůž pářit, ale tomu já nerozumím, prý když bude samička chtít, půjde mu to i tak. Také mu máma říkala, že Hors celé léto spí na balkoně a můj chovatel byl rád, že tomu tak je. Na Horsovi je vidět, že měl špatné podmínky chovu a můj chovatel mámě říkal, že kdyby ho nedala ven a nenechala spát, dával by mu tak maximálně ještě rok života. Máma se strašně vyděsila a říkala, že to poví všem chovatelům, aby nám želvičkám dopřávali odpočinek, který moc potřebujeme.Já, máma, její přítel a Hors Vás moc zdravíme, moc Vám děkujeme, že jsme díky Vám spolu a posílám Vám svou první fotku. Mějte se moc krásně!
Benita a Helena
PS: Jestli chcete, můžete tento mail zveřejnit na svém webu a prosím moc zveřejnění fotek Benity, slíbila jsem to holkám, díky. Pane Miloši, moc Vám děkuju, opravdu, jsem ráda, že jsem pana chovatele želv poznala, když Vy horsfieldy nechováte. Choval se ke mě opravdu moc pěkně, všechno o horsech mi vysvětlil a vím, že mi ukázal mnohem a mnohem víc, než ukáže ostatním kupujícím. Poznala jsem i stepní želvu s velmi poškozeným krunýřem, máte její fotku také na svých stránkách, vyprávěl mi o ní, prý už má své první potomky a daří se jí moc dobře.

6) Dobrý den pan Junek, jen vám chci podat zprávu o želvičce, kterou jsme si včera vzali. Je čiperná, úžasná a dobře jí, tak doufám, že jí u nás bude dobře. Už máme první úsměvnou událost. Máme doma ještě psa, Amerického staforda a želvička ho včera kousala do drápků a pak měla tendeci ochutnat jeho srst. Pes je naštěstí strašně hodný, tak na ni koukal a nechával se ochutnávat.Když leze po domě strašně se jí líbí žluté závěsy. Děkuji Andrea

7) Dobrý den pane Junku.
Jen bych Vás chtěla stručně informovat jak se daří želvičkám které od Vás máme.Jsou to čísla 3 a 43.Želvičky jsou čilé a zvědavé, jí dobře a vůbec dělají asi vše co mají. Ani my už nejsme jak divizny a nedivíme se každému hovínku a nečíháme jestli čůrá a podobně Máme z nich velkou radost. Už se vůbec nebojí a jsou mnohem čilejší asi si už zvykly na nové prostředí.Číslo 3 Matylda je zvědavá a kouše do všeho co se hne včetně prstů Evička č.43 je hodnější ta aspoň nejde po prstech.
Přeji Vám hezký zbytek léta.S pozdravem Nikrmajerová

8) Přeji krásný den.
Tak pane Junek v sobotu to bude přesně deset měsíců co se vám narodila první pardálka s paštítkem a já jsem si ji od vás koupila. Když jsem si ji přivezla domů byl to takový prcek o váze 32g teď po skoro deseti měsících se z nás stává pomalu ale jistě odřík protože vážíme již 137g. Jen jsem vám chtěla dát vědět jak se má naše pardálka , zatím sice nevím jestli je to kluk nebo holka , ale důležité je že baští , čurá , kaká a má se prostě fajn i se nechá hladit na hlavičce je to prostě krásná želvička.
Děkuju za krásného mazlíčka a mejte se moc fajn
Vavřínová Marcela

9) Dobrý den pan Junku,
za 2 dny do bude užměsíc, co s námi bydlí Dobi Kroos (ano, má i příjmení :))), rozhodla jsem se tedy, že vám podám menší info o tom, jak se mu u nás vlastně žije... :)
Již během cesty autem od Vás jsem poznala, že stávkovat kvůli přesunu určitě nebude, ufff... Hned, jak se dostal do terárka, začal šmejdit. Zajímavé, že do teď chodí po obvodu terárka zásadně proti směru hodinových ručiček... :)) Postupem času si osvojil i boudu, kam se mu zpočátku vůbec nechtělo. Za to chuť k jídlu mu od začátku rozhodně nechybí... Miluje pampelišky, takže se ze mě nejspíš ještě stane vášnivý pěstitel pampelišek. (Ranní běhaní pro čerstvé listy zrovna nepatří mezi moje oblíbené činnosti... :)) A ač si libuje v běhání pod rozprašovač při vlhčení substrátu, z koupelí už tak nadšený není... No, jeho smůla... :) Jinak je ale zlatýýýý... Doufám, že on by o mně mluvil stejně... :)))
Přikládám také několik fotek - je totiž nesmírně fotogenický, asi jako každá želva... :)))
Tímto tedy děkuji za super člena rodiny
Želvám zdar! :) S pozdravem Vendula Křičenská

10) Hezký večer, dnes slavíme se Žofií náš první společný rok :).Ráda bych za nás za obě poděkovala panu Junkovi za všechny cenné rady a že má stále trpělivost odpovídat na všechny otázky/občas trochu šílené/. Moc Vám za vše děkuji. Alena

11) Dobrý den pane Junku,
jen jsme se s Vámi chtěli podělit o náš první rok se želvičkou od Vás. Loni touto dobou jsme ji u Vás koupili jako dárek pro našeho tříletého syna k narozeninám. Letos slavili spolu a želvička (Duci) se má čile k světu. Čekala jsem, že Duci bude v péči mého syna tak čtrnáct dnů a pak padne starost na mě, ale do dnes je hlavní péče na synovi, který mi každé ráno připomíná snídani pro Duci, koupe ji a kdyby mohl tak si jí bere i do postele Dnes váží necelých 190g a měří 11 cm. A proto dostala jako dárek i větší terárium, na výrobě se podílela celá rodina. Trvalo to, ale dopadlo to dobře  V příloze posílám foto a ještě jednou Vám děkujeme
S pozdravem a přáním mnoha úspěchů
Chaloupkovi

12) Dobrý den, :)
24.3.13 jsem si od vás koupila želvičku a dala jí jméno Julinka. Řekla bych, že jsme si hned padli do oka :) nechala se hladit a vůbec se mě nebála. Doma jsem jí udělala hostinu.. dala jsem jí ledový salát posypaný vápníkem a nakrájené kolečka mrkve. Hnedka se do toho pustila! Pěkně se tomu celá rodina divila, protože jsme si mysleli, že hned jen tak jíst nebude, že bude si pomalu zvykat, ale ona hned papala a procházela si svoje královstvíčko na kterém jsem si dala záležet. 26.4. slavila 9 měsíců a pěkně nám začíná růst a už i začíná vnímat na svoje jméno, protože se jí furt věnuju a mluvím na ni. Když je venku hezky, tak ji vezmu ven na zahradu a nechám ji na sluníčku nahřívat a papat pampelišky... jen květy jí zatím moc nejedou, ale jahoda hned zmizí. :D Bohužel teď u nás furt prší a je zima, tak jsem ráda když jí naberu na zahradě nějakou tu pampelišku schovanou pod altánkem, ale nevadí ona se v pohodičce vyhřívá ve svých "výsostných polohách" pod lampou a nemá žádný starosti :D
S pozdravem Míša a Julinka Marxovi :)

Copyright ©