Nemocná želva

 24.6.2010

Úvod:

Nemocná želva strašák všech chovatelů. Na tomto místě budu postupně názorně ukazovat, jak léčit nemocnu želvu a prakticky půjde o technické návody léčení v návaznosti na ŽELVÍ LÉKÁRNIČKU, kde jsou popsány hlavně léčebné přípravky a dávkování. Nejtěžší bude sehnat potřebný materiál na názorné ukázky, neboť to je většinou podmíněno nemocnou želvou. Toho, čeho se každý chovatel nejen suchozemských želv děsí, je nemocné zvíře v našem případě želva. Ještě horší jsou hromadné nemoci, epidemie což naštěstí není tak časté a jedná se spíše o výjimky při nedodržení karantény a zavlečení nějaké nemoci zvenčí nově pořízenou želvou nebo ve venkovním výběhu jiným volně se pohybujícím zvířetem.

Mezi nejčastější lehké nemoci patří již tradičně začervení a to většinou celé chovné skupiny. Prvotní nákazu nám zanese do chovu již zmíněný nový jedinec, nebo některé jiné zvíře. Želvy s oblibou pojídají trus, a to nejen mezi sebou, ale i od domácích a jiných zvířat jako například kočka, pes....včetně ptačího trusu. U těchto zvířat je vysoká pravděpodobnost, že jsou začervená, hlavně když to jsou divoká zvířata. Možnost nakažení určité želvy  je pak dílem náhody a vzhledem k tomu, že želvy většinou žijí na menším prostoru, přenos na další jedince je jen otázkou času. V těchto případech musíme odčervit celou skupinu. Jak? To se dočtete v ŽELVÍ LÉKÁRNIČCE.

V horším případě postihne našeho miláčka nějaká jiná nemoc či problém, jenž není tak lehké vyléčit a hlavně diagnostikovat. Správně odhadnout nebo zjistit nemoc, jakou želva trpí, není nic jednoduchého a přizná to leckdy i odborník veterinář, který si prostě neví rady. Apaticky se chovající želva, tak to může mít tisíc důvodů a v konečné fázi nemusí jít ani o nemoc. Její občasné apatické a hodně spavé chování je často zaměňováno za nemoc a v podstatě jde jen o období kdy, si želva potřebuje odpočinout a jde o útlumové období, kdy zvířata odpočívají určitou část roku v snížené aktivitě. Projevuje se to u všech druhů bez ohledu na to, zda ten či onen druh zimuje nebo ne. Mylně se všichni domnívají, že pořízením "nezimujícího druhu želvy" budou mít doma celoročního atleta. Zářným případem je například Geochelone pardalis - želva pardálí u nás tak hojně nabízená a chovaná jako pet želva. I ona dokáže klidně 2 měsíce v roce usilovně odpočívat a projevovat se minimální aktivitou. Například želvy z Madagaskaru, jako Pyxis arachnoides a Geochelone radiata dokáží v roce 2 - 3 měsíce utlumit aktivitu na minimum, kdy upadají do částečného spánku a projevují žádnou nebo jen minimální aktivitu. Vylezou například jednou za 14 dní, něco málo sní a vrátí se na stejné místo na dalších několik dní. Začínající chovatel, který není poučen o tomto chování, si leckdy může myslet, že jeho želva je vážně nemocná vždyť má přeci nezimující druh, a proto si ji vlastně zakoupil!! Většinou jejich chování není způsobeno ve vnitřních chovech teplotami, protože jedinci, kteří mají na výběr mezi teplotním rozhraním během dne 20°C v ochlazovně a  45°C pod lampou se zdržují v nejstudenější části nebo někde v rohu a vyloženě si odpočinek užívají a majitel, ten vyloženě trpí. S hrůzou běží s želvou k veterináři, když zjistí, že má "parkující" želvu a ten při prvním pohledu na želvu, která má většinou jakoby opuchlé oči a nejeví přílišnou aktivitu ji samozřejmě považuje za nemocnou (i majitel vlastně přišel s nemocnou a ne se zdravou) a tímto okamžikem nastává pro želvu období, které rozhoduje leckdy o jejím životě a smrti. Do takto polospící želvy jsou vpraveny na počátku většinou vitamínové a jiné podpůrné injekce a běda, když usoudí veterinář neznalý problému želv, také mnohdy na základě vyděšeného chování majitele želvy, že ona potřebuje určitě antibiotika - pro jistotu. Pak se tento problém leckdy začíná měnit pro želvu na boj o holý život a tam, kde vlastně na počátku žádný problém nebyl, jich je najednou spousta. Utlumený organismus v klidovém období dostane neuvěřitelně zabrat a některé slabší jedince to bohužel stojí život a stačilo jen málo - znát problematiku a hlavně chování svého miláčka a nepanikařit. K těmto fatálním chybám dochází hlavně u začátečníků a nikdo jim to nemůže mít za zlé, mají o želvu strach a nevědí, že právě toto její chování je vlastně úplně normální a zcela běžné pro většinu suchozemských želv. Bohužel i tady platí, že neznalost nikoho neomlouvá a jako všude se za chyby tvrdě platí a nejen penězi.

Chovatelem se většinou člověk nestává tím, že vezme peníze a zakoupí si pár želv, jak se někteří rádoby podnikatelé v této branži prezentují, ale až tím, že nasbírají spoustu zkušeností a i tady 100% platí pořekadlo chybami se člověk učí!! Kolik želv to stálo život, než na to či ono chovatel přijde, je věc druhá, ale nikdy to není úmyslné a vždy se každý snaží o nejlepší výsledek při řešení určitého problémů nebo nemoci. Pak si otevřete stránky jistého rádoby chovatele a v dobré víře v jeho zkušenosti od něho zakoupíte suchozemskou želvu k tomu AD3, které vehementně nabízí za dvojnásobnou cenu, než je na trhu, a tvrdí, jak ohromné s tím má zkušenosti a odvolává se na další praktikanty této metody. Fajn, říkáte si kapku, ale co, dáme dvě ať se náš miláček má dobře, pro něj jen to nejlepší a za pár dní další, super a ani nepotřebujeme UV lampu, která je dost drahá. Týdny běží, želva měkne a najednou je s ní konec -  proč? Co jsem udělal špatně? Kde se stala chyba? A ejhle, tímto se z Vás postupně začíná stávat chovatel (ka), protože u příští želvy, pokud Vás první úhyn neodradí od chovu, to určitě už neuděláte za předpokladu, že si chybu uvědomíte. Takovýchto rádoby ověřených metod, jak ušetřit.....a přilepšit želvě (a nejen jí) se dočtete na internetu spoustu a mají většinou společného jmenovatele - peníze. Znovu již po X budu opakovat a upozorňovat, na nesmyslné dávkování kapka na zobák nebo jiné metody včetně přímého dávkování do zobáku. Co to je? Na desetiletou nebo jednoletou želvu? Rozdíl je většinou pouhý 1kg a v dávkování desetinásobek!! Jak poznáte kolik toho želva potřebuje? Nemáte šanci a pohybujete se po laně přes propast bez záchrany. Je nutné si uvědomit, že tímto přímo obcházíte přírodní a jedinečné dávkování organismu, dle vlastní potřeby a o přímé dávce rozhodujete Vy. Jak to dopadlo se většinou můžete, pak zeptat Vaší "gumové želvy" pokud to stihnete než uhyne! Když to nabízí obchod s tisíci položkami, dokážu to ještě pochopit, ale člověk prezentující se jako chovatel želv, tak to opravdu nepochopím. Tomu člověku je úplně jedno, že si možná zabijete želvu, ale vidina více jak 100% zisku je obrovská. Samozřejmě mohu tady nechat odkaz na jeho web, ale z principu to nedělám, není to třeba, vše se mu vrátí samo, časem jako bumerang. Odhodit je snadné, ale opět chytit tak aby to nebolelo to dokáže málokdo.

Často se mně stává, že někdo píše jak želvu nenechává ve venkovním výběhu když prší je chladněji.....tak to je další zásadní chyba v chovu. Pokud želvu přesuneme do letního výběhu, zásadně ji až na výjimky nepřenášíme domů, a to ani na noc nebo za špatného počasí. Všechny evropské druhy hravě zvládají ranní teploty těsně nad nulou a déšť ani jiné počasí jim nevadí. Želva si v pohodě odpočine od terarijního chovu a z počátku díky nižším průměrným teplotám ve venkovním výběhu může v poklidu klidně strávit někde v úkrytu i spoustu dní i týdnů. Pokud není zimovaná, tímto si nahrazuje zimní spánek a jednoduše odpočívá, a to i díky počasí. Déšť ani nic podobného jí nevadí a sama si vybere zalézáním a vylézáním z úkrytu, co jí momentálně vyhovuje. Takže když ji přemístíme ven, již ji nedáváme domů ,samozřejmě pokud na to máme vhodné podmínky. V opačném případě je zmatená, protože se jí stále mění podmínky, prostředí a teploty a slabšího jedince to může rozhodit. Samozřejmě všichni nemáme možnost takovéto luxusní podmínky želvě vytvořit, ale naše snaha by měla směřovat co nejvíce jim to umožnit v daném prostředí. Panelák nebo venkovské stavení to se nedá srovnávat a proto věnujeme výběru vhodného druhu želvy co nejvíce času. Jen blázen si pořídí do paneláku např. G.pardális tímto okamžikem si právě pořídil dalšího člena rodiny, včetně docela slušných nároků do budoucna a to hlavně na prostor. Nehledě na další aspekty společného pobytu v obytných prostorách jako zápach z trusu, který je úměrný velikosti želvy a značně zapáchá!!

Další častou chybou je manipulace v teráriu. Mnozí chovatelé správně vybaví terárium, vše vhodně umístí a najednou, když už v něm mají želvu, nastávají problémy typu želva není tam, kde jsem si přečetl, že většinou má být. To se týká hodně často vlhkého substrátu, kdy některý želví jedinec má tu možnost ho využívat a on je vždy tam ,kde si majitel myslí, že je vše špatně a to jako naschvál v nejsušší části. Tak to vyřeší jednoduše, želvu začne na noc v dobrém přenášet do substrátu, kde ji zahrabe a je spokojen, jak jí udělal dobře. Ale tím pádem padá pro želvu ta jedinečná možnost si vybrat, kde stráví noc a začíná ji někdo nutit do něčeho, co vůbec nechce. Když to bude majitel provozovat dlouho, začíná si zahrávat s jejím zdravím. Jedinec je stresován pro něho nevhodnými podmínkami jednoduše proto, že je mu znemožňována možnost si sám vybrat. Jak dlouho vydržíte Vy, když Vás každou noc vždy někdo přenese třeba do sklepa. Chvilku to vydržíte, ale problémy na sebe nenechají dlouho čekat. To je právě ono, popíráme tímto zvířeti zásadní možnost svobodného výběru místa a prostředí. Právě proto by měl být prostor chovu co nejvíce členitý, a to i teplotně. Jen tak budeme mít naprosto spokojené zvíře žijící absolutně bez problémů.

Importy z chovných farem, tak to je další z věcí na co si dáme opravdu velký pozor!! Často používaná finta jako eu odchov .....znamená skoro vždy problémy. Proto pokud existuje jiná možnost zvolíme ji i za cenu dražšího nákupu věřte vždy se Vám to vyplatí. Želvy mnohdy než doputují ke koncovému majiteli, musí absolvovat neuvěřitelné dobrodružství, kdy v absolutně nevyhovujících podmínkách jsou většinou dopravovány lidmi, co nemají o chovu želv ani potuchy nebo je to nijak nezajímá. Podle toho také želvy vypadají. Podvyživené, trpící mnohdy průjmy až katary. Mají červy a různé parazity a stav je jednoduše bídný. Pokud se dostanou k prodavači, co jim také nerozumí, je dílo dokonané. Mnoho takto zakoupených suchozemských želv nevydrží dlouho a mohou o tom mluvit chovatelé, co takto nakoupili a píší mě s prosbou o pomoc takto zbídačených želv. U želv je značnou nevýhodou, že pokud umírají, trvá to hodně dlouho a chovatel, natož laik, má problém na první pohled odhadnout, jak se věci vlastně mají. Jsou některé vnější indície zdravotního stavu želvy, ale bohužel neplatí to vždy. Některé z želv se podaří zachránit, jiné bohužel to už mají za sebou a jsou v želvím nebi. Samozřejmě můžete narazit i na uvědomělého dovozce, a tyto problémy pak hrozí méně, ale většina těchto lidí to dělá hlavně pro peníze a podle toho to také vypadá. V poslední době jde hlavně o druhy, které nepodléhají od 1.1.2010 CITES G.pardalis, G.elegans, T.horsfieldi a některé další druhy. U faremního chovu je největší problém zdravotní stav v obrovském množství, kde nemoci a různí parazité se šíří raketovou rychlostí. To, že tam nemají želvy na růžích ustláno je zřejmé všem, co znají tato magická slova - FAREMNÍ CHOV. Máme tedy doma takto zakoupenou želvu a vybrali jsme si jedince, co vypadal docela dobře a byl aktivní nikoliv někde pospávající, řešíme poslední problém a to, jak nastavit podmínky nové želvě. Protože nevíme ,v jakém období vlastně se želva nachází a jak jí tedy simulovat chov. Většinou je na nich šetřeno jak na jídle, tak na osvětlení atd., tak nic nezkazíme, když začneme simulovat období jejich největší aktivity v přírodě. Což většinou znamená teplo, světlo a dostatek vhodné potravy. Mnoho majitelů si stěžuje na počáteční malou aktivitu, ale pokud je tedy želva jinak zdravá, brzy přichází obrat k lepšímu.

Zverimex - další problematické místo pro zakoupení želvy. Personál až na výjimky nemá potuchu o zásadách chovu suchozemských želv. Přesvědčuji se o tom při každé návštěvě některého obchodu. Špatné osvětlení, nevhodná strava a chovné podmínky, malé prostory. Celkově to hodnotím nic moc. Čím déle tam želva pobývá, tím v horším stavu zvíře je, což je patrné na první pohled. Asi je i tak trochu chápu, ale neomlouvám. Personál nekvalifikovaný a musí se starat o spoustu různých zvířat a znát potřeby každého druhu zvlášť, to by bylo na týdenní školení. To dnes nikdo neřeší. Pokud se někdy neudržím a snažím se jim v dobrém poradit, sklidím většinou jen nenávistné pohledy, tak už to prostě nedělám. O cenách ani nemluvím, zbytečnosti, co Vám prodají jako doplňky, bez kterých Váš miláček údajně nemůže být, tak to je pomalu na samostatný článek...! Povědomí o UV lampách velice špatné atd..! Neházím všechny do jednoho pytle, jsou mezi nimi i odborníci na svém místě, ale zatím je jich pomálu - bohužel.

Pomalu se dostáváme k jádru věci, jak vlastně já poznám nemocnou želvu. Není to jednoduché, ale dle určitých indícií je možné to poznat. Hlavně je potřeba želvu znát, protože ne každý jedinec má stejné chování, ale naopak co želva, to originál. Jen my majitelé pak můžeme odhadnout, jestli je její chování normální nebo už nastupuje nějaký problém. Proto je nejtěžší první rok společného života a chovu, protože ji teprve poznáváme a nedokážeme rozlišit, co je a není ještě normální.

Alfou a omegou každého úspěšného chovu jsou, jak jinak, chovné podmínky a strava. S tím jde ruku v ruce zdravotní stav zvířat. To, jak moc dokážeme želvě přiblížit její domovské podmínky, je základ úspěchu a mělo  by to být hlavní snahou každého chovatele. To, že to není zadarmo, je zřejmé a náklady na chov rostou náročností toho či onoho druhu. Čím jižněji má druh domov, tím nákladnější bude chov a to hlavně pro teplotní nároky. Staletí zažité podmínky onoho druhu nezměníme za pár let. Na želvě je jen, zda se částečně dokáže bez následků přizpůsobit a jaké to budou provázet komplikace nejen zdravotní. Sice to tak nevypadá, ale všechno co tady píšu se nějakým způsobem podílí na celkovém zdravotním stavu želvy. Něco ovlivňuje zdraví želvy přímo a okamžitě a naopak další faktory skrytě někde na pozadí a postupně se načítají, aby za čas ovlivnily zásadně zdravotní stav želvy a to většinou bohužel nevratně.

Zde jsem sestavil jakýsi žebříček, podle čeho lze usoudit, že naše želva je opravdu nemocná:

1) Želva v aktivním období náhle bez varování přestane žrát a slunit se. Zaparkuje na jednom místě a je apatická

2) Má výtok z nosu, očí, kloaky nebo ji hnisá nějaké povrchové zranění

3) Trus je dlouhodobě řídký a silně nasládle zapáchá nebo je zpěněný

4) Začne rapidně ubývat na váze bez ohledu na vše ostatní

5) Působí při vzetí do ruky lehkým dojmem

6) Je hodně pod průměrnou vahou stejně velkých jedinců

7) Má hodně měkký karapax, který se při stisku propadá, jakoby se do ní prsty boří

8) Má zapadlé matné, zakalené oči, nepůsobí jako lesklé korálky

9) Má hustou rýmu bakteriálního žlutého vzhledu, netýká se vodnatého světlého výtoku

10) Krvavý výtok z čehokoliv je vždy problém

11) Žádný obranný reflex, při manipulaci neklade odpor a je odevzdaná

12) Viditelné vředy, bulky, nádory.........

13) Nehybnost některé z končetin, zlomenina.....

14) V trusu, v okolí kloaky a na těle má viditelné cizopasníky - červy, klíšťata...

15) Zápal plic, projevuje se hlavně vytahováním hlavy dopředu nahoru a jakoby lapáním po dechu, a to i v nočních hodinách, kdy želva spí. Někdy toto chování provázejí i sípavé zvuky.

1) Celkové vysílení želvy ŽELVÍ LÉKÁRNIČKA bod 8 - aplikace:

Podpůrná léčba u vysílené a dehydratované želvy injekční aplikace

Léky: DUPHALYTE, RINGERŮV ROZTOK

Aplikace injekční: v této ukázce do předních nohou (kožní řasy) podkožně

Diagnóza: Testudo marginata - želva je dlouhodobě vysílená, apatická, nežere a po vyšetřeních nemá parazity. Toto je doplňková léčba k antibiotikám - v tomto případě lék Baytril

Aplikace podkožně u této želvy 9 dní společně s podpůrnou léčbou

Provádíme do kožní řasy u předních nohou, zásadně podkožně a v žádném případě do svalu!! Takto se také aplikují antibiotika pokud jsou v injekční formě

Želvu držíme v sedě mezi nohama a jednou rukou přidržujeme nohu do které bude aplikace prováděna. Druhou rukou provedeme aplikaci

Ústní aplikace léku do zobáku a sondou:

Želvu pevně držíme v sedě mezi koleny ve vertikální poloze a uchopíme ji za hlavou, tak aby ji nemohla zatáhnout zpět

Pomocí zbroušeného měkkého dřívka (smrkového) otevřeme zobák, tak aby nedošlo ke zranění a posuneme do koutku zobáku

1. způsob - držíme natažený krk a provádíme aplikaci do zobáku bez nástavce, po vstříknutí ještě alespoň 15s želvu držíme v této poloze a čekáme až několikrát polkne, neboť hrozí vytečení léku ven

2. způsob - léčebný přípravek ve stříkačce s nasazenou akvarijní hadičkou pro aplikaci do žaludku sondou 10 - 15cm dle druhu želvy

2) Zánět či poranění očí želvy ŽELVÍ LÉKÁRNIČKA bod 6 - aplikace a léčba:

Léčba poraněného pravého oka

Léky: OPHTHALMO - FRAMYKOIN

Aplikace: mazání oka 5 - 10 dní 1x denně dle stavu oka

Oční mast asi nejvhodnější lék na toto zranění

Poraněné oko je lehce napuchlé, slzící a mírně matné

Naneseme mast na oko a čistým prstem vmasírujeme lehce do oka

Želva po aplikaci již otevřela oko. Délka léčby bude 5 - 10 dní 1x denně dle stavu oko

3)  Zanícené ložisko ŽELVÍ LÉKÁRNIČKA bod 13 - návod, vyčištění:

Zákrok: Vyčištění hnisavého ložiska

Léky: BETADINE MAST A ROZTOK, PEROXID VODÍKU

Nástroje: INJEKČNÍ JEHLA, SKALPEL

Aplikace: vše jednorázově

Diagnóza: Samec G.elegans a zvětšující se červená boule na levé straně hlavy v místě přechodu lebky a krku. Místo bylo zanícené, napnuté a značně vystouplé. Proto jsem po konzultaci přistoupil na rozříznutí a následné vyčištění. Množství hnisu, které jsem nalezl ,mě hodně překvapilo a po důkladném vyčištění se želvě začíná místo zdárně hojit

 Skalpel, kterým rozřízneme zanícené místo

 Větší injekční jehly k počátečnímu propíchnutí   

 Nemocný a operovaný samec G.elegans  

 Běžný vzhled postiženého místa u zdravé želvy

 Výrazná stále se zvětšující boule

 Vyčištěné místo již po zákroku

 Spousta vytaženého hnisu tuhé konzistence

 Hloubka otvoru, který se musí vyčistit až na krev

 Po týdnu je vidět hojící se zatažená rána bez výtoku

4)  Parazit klíště ŽELVÍ LÉKÁRNIČKA bod 7 - místo napadení, odstranění:

Zákrok: vytočení klíštěte proti směru hodinových ručiček

Léky: BETADINE  ROZTOK, SEPTONEX

Nástroje: Pinzeta

Aplikace: vše jednorázově

Diagnóza: Běžná záležitost a to napadení želvy klíštětem. Nejčastěji se přisávají do měkkých tkání, ale jejich oblíbeným místem jsou i spoje štítků. V tomto případě u zadní nohy T.marginaty. Odstranění provedeme běžně vytočením pinzetou proti směru hodinových ručiček, tak jako u lidí. Pro jistotu po zákroku použijeme běžnou dezinfekci např. Betadine nebo Septonex.

5)  Poranění krku a otok  ŽELVÍ LÉKÁRNIČKA bod 4, 10 -  celkové ošetření:

Zákrok: Odstranění tkáně, antibiotická léčba, doléčení 

Léky: BAITRYL atb, ALAPTID mast, VIŠNĚVSKI balzám, DUPKALYTE roztok

Nástroje: Injekční stříkačky, ušní šťourátko, skalpel

Aplikace: 10 dní ATB + Duphalyte, 20 dní mast a suspenze

Diagnóza: T.marginata hluboké poranění na krku neznámého původu s velkým otokem na spodní části krku. Nasazena komplexní léčba a izolace od ostatních želv. Zranění vypadalo docela hrůzostrašně velmi hluboké až na samotnou dýchací trubici. Bylo potřeba zahájit okamžitě léčbu ATB spojenou se zavodňováním Duphalyte injekčně do břišní dutiny a odstranění přebytečné tkáně. Následuje promazávání mastí a suspenzí.

Závěrem: 14 dní po skončení léčby ATB je želva bez otoku, žeroucí a zranění v posledním stádiu hojení, bez výtoku či nějakých dalších komplikací.

Zranění na krku neznámého původu

Hluboká tržná rána s místním otokem

Masivní otok v okolí zranění

Hojící se zranění zhruba po 14 dnech po skončení léčby

Otok již na spodní části krku zmizel

6)  Cizí těleso v podkoží  ŽELVÍ LÉKÁRNIČKA bod 4 -  celkové ošetření:

Zákrok: Odstranění bulky, vyčištění a doléčení 

Léky: Betadine roztok, peroxid vodíku pro vyčištění rány

Nástroje: Skalpel

Aplikace: Před a během zákroku

Diagnóza: T.marginata - zapouzdřený trn v tvrdé podkožní bulce velikosti pecky od třešně. Zranění v spodní části krku za hlavou, cizí předmět obalen tuhým hnisem. T.hermanni - menší zapouzdřený cizí předmět opět obalen tuhým hnisem. Obě poranění měla tendenci postupného růstu, a proto musela být chirurgicky odstraněna a rána důkladně vyčištěna a ošetřena.

Závěrem: nebylo použito ATB s ohledem na závažnost zákroku a případné zatížení organismu želvy před obdobím snůšek. Rány se hojí bez místních změn dobře a želvy jsou denně kontrolovány, zda místo zákroku nevykazuje změny infekce.....T.marginata tři dny po zákroku jak můžete vidět na obrázku má pouze místo mírně nateklé, bez výtoku, suché. Komplikace již nepředpokládám.

Copyright ©