Měření teplot v Chorvatsku

Jak jsem slíbil, ani na dovolené v Chorvatsku (na ostrově Krk) jsem nezahálel a provedl jsem spoustu různých terénních měření teplot. Musím uznat, že mě to osobně velmi zajímalo a bavilo. Neberte to však jako nějakou odbornou klimatologickou studii, ale pouze jako ucelený obrázek toho, jaké panuje na tomto místě naší planety letní počasí a s čím vším se zde mohou suchozemské želvy potenciálně setkat.

Na samotném ostrově Krk žijí suchozemské želvy podle dostupných informací a vyjádření starousedlíků (kterých jsem se přímo vyptával) pouze omezeně. Nejedná se zde o přirozenou lokalitu výskytu; jedinci, na které zde narazíte, jsou pravděpodobně pouze utečenci z domácích chovů.

Spojení ostrova s pevninou je zajištěno pouze přes most. Ačkoliv má ostrov své vlastní letiště, s výjimkou západní průmyslové části je poměrně řídce obydlen. Skutečný, masivní výskyt suchozemských želv v přírodě začíná na chorvatském území až zhruba 300 km jižněji od Dubrovníku a spíše hlouběji ve vnitrozemí. Želvy však můžeme prakticky potkat po celém území Chorvatska – především jde o druh Testudo hermanni boettgeri, který je tu hojně rozšířen a místními obyvateli často chován jako domácí mazlíček. Spousta lidí je zde potkává během dovolené nejen ve volné přírodě, ale i v kempech, u stanů, či dokonce přímo na silnici, jak si to neohroženě pochodují přes cestu. Já osobně jsem to štěstí bohužel nikdy neměl, a tak svým kamarádům a známým jen tiše závidím.

K měření jsem vedle infračerveného teploměru použil také kalibrovaný digitální teploměr zaznamenávající horní a dolní maximální teploty. Mým cílem bylo získat jasný přehled o skutečných teplotách ve Středomoří a udělat si ucelený obrázek o tom, jaké letní horko panuje kousek od nás na jih. Tím si postupně skládám mozaiku teplot, v jakých se suchozemské želvy reálně ve své domovině pohybují. Představa některých úzkostlivých chovatelů, že maximální teplota pod výhřevným zdrojem má být kolem 35 °C, bere za své už i u nás v ČR, natož pak tady. Nepředpokládám sice, že by želvy v pravé poledne ležely někde rozpláclé na přímém slunci (spíše naopak), ale tu možnost mají, a jak ji využijí, je už jen na nich. Jde o naprosto stejný princip, jaký bychom jim měli vytvořit my přímo v teráriu.

Už po dopadu prvních ranních slunečních paprsků na teploměr poskočí teplota z nočních hodnot prudce nahoru a hodnotu 40 °C olizuje už okolo desáté hodiny dopolední. Po celých 14 dní, které jsem tu s rodinou a kamarády strávil, bylo horko a bez srážek, jen s výjimkou jednoho malého nočního deštíku.

Tentokrát zde nepanovala úplně extrémní vedra – denní teploty se pohybovaly okolo 30–35 °C a noční klesaly na 21–25 °C (měřeno pochopitelně ve stínu). Pro zajímavost jsem si na parkovišti změřil i rozpálená auta stojící čelem ke slunci a zjistil jsem docela slušné teplotní rozdíly v závislosti na barvě laku. Sice to není nic objevného, ale pokud si to člověk změří sám, má z toho hned lepší pocit. Veškerá chovatelská měření přírodních povrchů jsem pak prováděl převážně mezi 12:00 a 15:00 hodinou, abych získal dobře porovnatelná data.

Velmi zajímavé bylo měření na trávníku poblíž okrasných keřů, kam navíc dopadalo slunce jen po omezenou dobu. Teplota 50 °C tam nebyla žádný problém! Vzhledem k poloze ostrova lze snadno předpokládat, že čím více na jih by bylo měření prováděno, tím drsnější hodnoty bychom naměřili. A právě v těchto teplotách evropské želvy v přírodě zcela bez problémů vegetují a žijí. Naše středoevropské klima se dokáže těmto hodnotám přiblížit – bohužel – jen na pár dní v roce.

Měřil jsem také teplotu 3 cm pod povrchem země a pro porovnání i 7 cm hluboko, tedy přesně tam, kde by mohla být v přírodě uložena želví snůška (nutno podotknout, že v této letní době by už byla želví miminka samozřejmě dávno vylíhnutá).

Překrásné místo! Ostrov Krk mohu jako lokalitu na dovolenou všem s čistým svědomím doporučit. Čeká vás tam nádherná příroda a křišťálově čistá voda, za což je potřeba poděkovat hlavně místním obyvatelům. Ti totiž nechali vystavět v horách moderní čističku, kde končí veškerá kanalizace, což bohužel v těchto končinách nebývá tak často zvykem.

Sice jsem v přírodě tentokrát žádné divoké želvy nezahlédl (a to jsem brzy ráno vyrazil na opravdu pěkných pár výletů), ale to mi náladu ani zážitky z dovolené rozhodně nezkazilo. Z naměřených hodnot je naprosto zřejmé, že teploty okolo 40 až 50 °C na letním slunci jsou v těchto lokalitách naprosto běžné a suchozemským želvám zcela jistě nepůsobí žádné životní potíže – spíše naopak. Pokud se i vám někdy na dovolené poštěstí potkat želvu volně v přírodě, nezapomínejte, prosím, že přesně tam jí je úplně nejlépe. Tím, že odoláme sobeckému pokušení odvézt si ji domů v kufru, reálně přispějeme k zachování jejich původních přírodních lokalit! Zákaz odchytu a pašování chráněných zvířat snad ani nemusím připomínat.